Blog

Někteří lidé v našem životě mají zvláštní schopnost. Přijdou, hodí nám k nohám své trápení, vylijí srdce, postěžují si... a pak zase spokojeně odejdou.

Znáš ten pocit? Říkáš si: "Začnu, až…" a za to dosadíš cokoliv, co zrovna dává smysl. Až budu mít víc času. Až zhubnu. Až děti povyrostou. Až budu mít našetřeno víc peněz. Až budu víc v klidu. A pak to tiché "až" pomalu, ale jistě spolkne další měsíc. Další rok…

Víš, co je na tom unaveném povzdechu "já už prostě nemůžu" asi nejhorší? Že hned vteřinu za ním se většinou nedostaví úleva, ale dost často tichá facka od našeho vlastního vnitřního kritika: "Ale prosím tě, nenaříkej. Podívej se na ostatní, ty to mají kolikrát těžší a zvládaj to. Nelituj se" a nebo moje "oblíbený" - "Co tě nezabije, to tě posílí"...

V minulém článku jsme mluvily o tom, kudy nám síla utíká (přečíst si ho můžeš tady). O těch neviditelných dírách v energetické nádobě, jako je přetvářka nebo snaha všem vyhovět. Ale co se stane, když ty díry začneme látat? Když si konečně sedneme do trávy s tím, že teď budeme "jen odpočívat"?

Čekáš na dovolenou celé měsíce. A pak konečně přijde - jenže místo úlevy cítíš neklid. Tělo sice sedí, ale v hlavě ti pořád běží nekonečný seznam úkolů, výčitky, že nic neděláš, nebo úzkost z toho, co všechno tě čeká, až se vrátíš.

Znáš ten pocit? Říkáš si "chráním svou energii" – a přitom v koutku duše tušíš, že možná jen utíkáš. Nebo naopak zůstáváš v situaci, která tě vyčerpává, protože odejít by přece bylo sobecké. Sebeláska je jedno z nejzneužívanějších slov dnešní doby. A právě proto stojí za to podívat se na ni blíž.

Dokončila jsi náročný projekt. Zvládla jsi věc, která tě měsíce stála energii, čas i spoustu probdělých nocí. A pak — nic.

Víš, co je na závisti asi nejhorší? Že se za ni většinou strašně stydíme. Někdo sdílí úspěch, který si přeješ taky, a něco v tobě se stáhne. Cítíš to škubnutí v břiše, to tiché "proč ona a ne já?" A hned za tím přichází ten druhý, ještě nepříjemnější pocit – stud. Tohle bych přece neměla cítit. Co jsem to za člověka?...

Možná právě teď stojíš před rozhodnutím.
A nejvíc by ti ulevilo, kdyby někdo řekl: "Tohle je správně."

(Praktický průvodce návratem k sobě)