Blog

Někdy si myslíme, že jsme v klidu.
Nerozčilujeme se. Nic nám nevadí. Je ticho, žádné drama.
Uvnitř? Vypnuto. Prázdno. Odpojeno.

Snad každý z nás má ve svém okolí někoho, kdo to prostě vidí úplně jinak.
Ať už je to kolega v práci, který má zaručené vysvětlení pro všechny problémy světa.
Teta, která přesně ví, co bys měla dělat se svým životem.
Nebo kamarádka, která se u skleničky vína promění v experta na světovou ekonomiku.

Stalo se ti někdy, že ses cítila, jako by ses točila v kruhu? Chtěla jsi změnu – cítila, že by to mohlo jít jinak, líp, klidněji – ale nevěděla, jak vlastně? A tak jsi zůstala stát. Ne proto, že bys chtěla. Ale protože jsi neviděla cestu ven.

Otevřeš sociální sítě a vidíš kamarádku, která právě oznámila zasnoubení. Kolegyně sdílí fotku z nové práce snů. Další známá přidává video z exotické dovolené.
A v tobě se tiše ozve: "Nejsem divná, že ještě…? Nejsem nějak pozadu?"

Možná to znáš taky.
Chceš si na chvíli sednout s čajem, vypnout a jen tak být… ale hlava má jiné plány: začne ti promítat seznam úkolů, připomíná věci, na které nesmíš zapomenout, a místo klidu cítíš jen tlak a napětí.

Možná už víš, že nedostatek spánku, stres, perfekcionismus nebo nekonečné scrollování na telefonu tvému štěstí zrovna neprospívají. Ale co když se držíš zdravého režimu, a přesto máš pocit, že ti radost uniká mezi prsty? Možná tě ovlivňují méně viditelní "zabijáci štěstí", o kterých se moc nemluví.

Kolikrát jsi už sama sobě slíbila:
"Od zítřka. Začnu cvičit, budu jíst zdravě, práce snů, partner snů… a všechno bude perfektní."